Ondřej Balvín o životě v Japonsku: Můj první týden byl pro mě doslova peklo
17. května 2022
Český profesionální basketbalista Ondřej Balvín zůstal po olympijských hrách v Tokiu v Japonsku. Důvodem je jeho angažmá v japonské nejvyšší soutěži B.League, ve které hraje za tým Gunma Crane Thunders. V rozhovoru pro Zítřek.cz se basketbalový reprezentant rozpovídal o kulturním šoku, se kterým musel v prvních týdnech bojovat. Řeč přišla také na jeho fascinující výšku, milovaného psa i esport. Ondřej je vášnivým milovníkem gamingu, a dokonce koupil i podíl v esportové profesionální organizaci!
Foto: cz.basketball
Ondřeji, co vás vedlo k tomu opustit po 10 letech Španělsko a jít hrát japonskou basketbalovou ligu B.League?
Beru to jako novou výzvu a životní změnu. Ve Španělsku jsem jako doma a říkal jsem si, že možná časem by bylo fajn vyzkoušet novou ligu. Navíc Japonsko je země, která mě vždy lákala, a tamní liga byla stejně do budoucna můj cíl. Akorát to přišlo možná o rok dva dřív, než jsem původně plánoval.
Jaké jsou vaše ambice v japonské lize?
Můj cíl je jasný – hrát v top týmu a být klíčový hráč. Pochopil jsem, že můj tým může patřit mezi nejlepší, protože máme silného sponzora, který nám zrovna staví novou halu, a to jen dokazuje, jak vážně to s klubem myslí.
Hrajete za tým Gunma Crane Thunders. Vyhovuje vám zatím tamní basketbalové prostředí?
Basketbal v Japonsku je pro mě velká změna. Přeci jen soutěž není tak kvalitní, jak jsem zvyklý ze Španělska, a to přináší i nové výzvy, a hlavně jiný basketbalový styl, než jsem byl doposud zvyklý hrát. Je to tu víc individuální a hráči se spíš snaží dělat víc čísla než hrát pro tým, což nebyl nikdy můj styl, ale je to věc, na kterou se musím adaptovat a nějak se jí přizpůsobit, abych mohl v této lize triumfovat. Ale to mi už v létě nastínil Patrik Auda, který tu má o rok větší zkušenost, a nějaké věci mi naštěstí vysvětlil, abych byl lépe připravený.
Jak se vám zatím v Japonsku líbí?
Ze začátku se mi tu moc nelíbilo, byla to velká změna proti Evropě a celkově jsem z toho byl trošku “na prášky”. Můj první týden byl pro mě doslova peklo. Cítil jsem se, jak kdyby mě někdo hodil na pustý ostrov a já se musel naučit přežít, ale časem jsem si zvykl a začínám si to tu užívat. A už se mi i celkem líbí v Otě poté, co uvolnili nouzový stav a já mohl trošku víc prozkoumat město. Přeci jen všechno potřebuje čas a já bohužel nejsem ve velkoměstě, takže to taky trošku brzdí moji adaptaci na normální život v Japonsku. Po skoro 3 měsících, co tu jsem, začínám objevovat krásy, jež moje zóna nabízí. A jsem jen rád, že jsem to v hlavě nevzdal a začal si to tu pořádně užívat.
Co byl pro vás největší kulturní šok?
Bezesporu jazyk. Nejde přečíst nic, a to mě ze začátku úplně nejvíc rozhodilo. Pamatuji si, jak jsem svůj čtvrtý den šel sám na jídlo do obchodního centra do food courtu, snažil jsem si něco vybrat, ale nemohl jsem, protože tu nikdo nemluví anglicky a vše je psáno většinou jen v japonštině. Takže jsem musel zamířit do KFC, kde bylo jediné místo, ve kterém jsem mohl ukázat na obrázkovém menu, co chci, a to byl pro mě asi největší low point, kde jsem si pak sedl k jídlu a přemýšlel, co v tom Japonsku dělám. Naštěstí jsem se časem naučil, že Google překladač má funkci, kdy přes kameru je schopný naživo překládat, takže jsem se naučil různé vychytávky. Pak už to všechno šlo samo od ruky a teď tu už nemám žádný problém.
Jaký je největší rozdíl v japonské mentalitě oproti české? Najdete něco, v čem se naše mentality shodují?
Jsou neskuteční perfekcionisti ve všem, až to je někdy pro mě zvláštní. Například lidé tady jsou čas od času schopni komunikovat alepsoň částečně v angličtině, ale nechtějí, protože když nemluví na 100 % anglicky, myslí si, že neumí mluvit vůbec, a tak raději budou mlčet, než aby se pokusili komunikovat. Ale na druhou stranu jsou hodně ochotní, pokorní a pokud můžou, tak se pro vás rozdají, aby vám pomohli, což je nádherné. Přijde mi, že v jedné věci máme společné to, že chceme v rámci společnosti toho dokázat nejvíc. Stále se za něčím honíme a zapomínáme si u toho užívat život anebo hrozně málo. Protože pak kolikrát na člověka, který si dokáže užívat života, společnost kouká skrz prsty, a to mi přijde, že nás a Japonce spojuje.
Je pravda, že Japonci nedávají vůbec spropitné? A co pověstné říhání během jídla?
Zatím jsem se se spropitným nikde nesetkal. Ani, že by si někdo u jídla krknul, ale je možné, že jsem tedy zatím chodil do špatných restaurací. (smích)
Učíte se japonsky?
Zatím ne, ale rád bych s postupem času chtěl pochytit nějaká slova, abych byl alespoň trošičku schopný lehce komunikovat. Japonština ale není úplně jednoduchý jazyk.
Ondřej Balvín je náš nejvyšší basketbalový reprezentant
Foto: cz.basketball
Vím, že si do Japonska nemůžete s sebou vzít svého milovaného pejska, až po novém roce. Z jakého důvodu?
Japonsko je celkově velmi šetrné k životnímu prostředí a hodně si ho hlídá, takže u Charlieho jsem musel udělat test na vzteklinu formou serologického vyšetření a dát mu poté posilovací dávku, po které se musí čekat 6 měsíců. Bohužel jsem nečekal, že už tuto sezónu budu hrát v Japonsku, a nemohl jsem mu to nechat udělat dřív. S Charliem jsem cestoval i do USA a celkově se za svůj život dost nalítal, takže jsem nečekal, že budou takovéto restrikce.
Jak vůbec pes cestuje takovou dálku? To si pro něj poletíte, nebo vám ho do Japonska dopraví?
Cestuje jako nadměrné zavazadlo. V podpalubí připraví zvířatům místnost, kde jsou stejné podmínky jako na palubě. Po celou dobu zůstává v přepravce většinou pod prášky na uvolnění svalů, aby byl v klidu a věděl, co se kolem něj děje. Proto se zvířatům na cestu už nedávají prášky na spaní, aby se pak některé z nich neprobudilo a nedostalo šok, při kterém by si mohlo jakkoliv ublížit. A s cestováním ještě uvidíme, jaká bude situace. Když to půjde, tak mi ho někdo doveze. Je možnost i specializovaných servisů za převoz zvířat, ale ty vyjdou na několik tisíc euro, zatímco když letí normálně, tak se připlácí jako nadměrné zavazadlo.
A co rodina nebo blízcí přátelé? Přiletí za vámi?
Mám hodně lidí, kteří by rádi přijeli, ale aktuálně je ta situace v Japonsku taková, že je země pro turisty zavřená už od začátku covidu. Pořád se mluví o tom, že by se to mohlo rozvolnit, ale stále se nic neděje. A asi to ještě nějakou chvilku potrvá, ale doufám, že v nějakém momentu během sezóny se hranice postupně otevřou. Pamatuji si, když jsem si šel na ambasádu ČR vyzvednou vízum, tak paní na mě nevěřícně koukala a nechápala, jak jsem to vízum dostal. Byl jsem pro ně po několika měsících první osoba mimo japonské národnosti, komu vízum dali, a několikrát se mě ptala, jak je to možné, že mám tu výjimku.
Všichni mluví o vaší výšce 2,17 m. V čem je vaše výška největší handicap?
Pro mě osobně nikdy nebyla výška handicap. Já to bral jako svou výhodu, ale tak někdy se mi stává, že se někde musím krčit anebo že až moc vybočuji z davu. Navíc ještě teď v Japonsku, kde 98 % populace je čistě japonská.
Stalo se vám někdy, že byla vaše výška pro ženu problém?
Nikdy. Ženy vždy moji výšku milovaly a žádná si nikdy nestěžovala. Vzpomeňte si, jak my dva jsme se poprvé potkali na letišti a vy jste hned chtěla fotku. (smích)
Ondřej Balvín s redaktorkou Šárkou Pekovou. Výškový rozdíl 60 cm
Foto: cz.basketball
Jaké máte rozpětí paží?
U mě je vše úměrné mé výšce, takže mám lehký přesah. Přibližně 219 cm.
Kromě basketbalu jste fanouškem esportu. Stal se se investorem esportové organizace Sampi, kterou založil fotbalista Jakub Jankto. Co vás vedlo k tomuto kroku?
Gaming miluji odmalička. Pro mě to vždy byla moje vášeň a věc, kterou jsem miloval. V Česku jsem vždy chtěl spolupracovat s nějakým profesionálním týmem, ale neměl jsem kontakty. Až pak jsem dostal kontakt na Adama Nenadála, který mě napojil na Sinners a pak na Sampi, se kterými jsem si v konverzaci více sedl hlavně z toho důvodu, že jsem chtěl vstoupit jako menšinový vlastník, což mi Kuba nabídl. Vůbec jsem neváhal a byl to pro mě naprosto skvělý krok.
Které hry hrajete nejraději?
Miluji Warzone, je to skvělý odpočinek, kdy pokecám s kamarády a u toho se hraje. Ale hlavně jde o tu skupinu lidí, se kterými hraji. Neskutečně se u toho bavíme se, i když nevyhráváme. Teď zrovna ještě hraji Age of Empires III. Jsem velký fanoušek strategií a na konci měsíce vyjde po x letech další díl. A srdcovka je pro mě ještě série Zaklínače. Od toho jsem četl i knížku a miluji i seriál na Netflixu, takže to je moje asi jedna z absolutních top herních značek.
Napsala: Šárka Peková
Zveřejněno 25. 10. 2021
Zdroj: https://zitrek.cz/sport/ondrej-balvin-o-zivote-v-japonsku-muj-prvni-tyden-byl-pro-me-doslova-peklo/amp/